Ženy jako podřadný druh

Vyjadřuji úctu a respekt všem mužům, kteří takhle nepřemýšlí. Vím, že je jich hodně… ale naneštěstí také vidím, že ve většině nejsou.

Vlna #MeToo se velmi rychle stala celosvětovou kauzou a to je dobře. Odkryla totiž dnešní přístup k ženám a přiznejme si – je dost mizerný.

Co už ale moc dobře není, je fakt, že se ten problém řeší tak nějak od půlky. Pak se totiž vymýšlejí různá nefunkční řešení a snad nikomu nedochází, že tímhle se možná zmírní následky, ale podstatu problému to nevyřeší. Akorát se ještě víc prohloubí ta po staletí budovaná propast mezi mužem a ženou.

foto: Jana Pechlátová – Photography

Řešení toho problému je, jako obvykle, u jeho kořenů. U obecné neúcty k ženským vlastnostem a hodnotám. Ano, v očích zákona si jsme všichni rovni, ale ženské vlastnosti a hodnoty jsou ještě stále (muži i ženami samotnými) trivializovány a zesměšňovány.

Stěžuje-li si žena – neví, co chce.

Rozzuří-li se žena – je hysterka.

Projevuje-li žena své emoce – je přecitlivělá.

Naše hodnoty jako pečování, krása, partnerství a soucit jsou velmi často považovány za druhořadé (u mužů dokonce za zženstilé), a to i přesto, že by vlastně každý muž chtěl mít soucitnou chápající pečující ženu a žít krásný život v krásném domově…

V první řadě je velmi důležité uvědomit si, kdy a jak to vlastně začalo. Nikoliv po většinu historie lidstva, ale pouze posledních 3000 let začaly být ženy brány především jako věc – majetek.

Ženské hodnoty byly pro „nový svět“ uctívající agresi a válku slabostí. Přestávaly jsme být hodny veřejných projevů i jakéhokoliv učení. Začali nás spojovat s původem všeho zla (od vyhnání z ráje až po spojení s ďáblem skrze naši hříšnou sexualitu). A dokonce i zázrak stvoření života už nebyl připisován nám, nýbrž muži – sploditeli (my jsme se rázem staly jen jakýmisi inkubátory). Nakonec na nás v očích společnosti nezůstalo nic úctyhodného… vyjma našeho panenství.

foto: Jana Pechlátová – Photography

V druhé řadě je velmi důležité uvědomit si, že to není ani 300 let, co se po tisíciletích urputného vymývání mozku mohlo veřejně promluvit o ženských právech, a že je to teprve cca 100 let, kdy se ženská práva začala uplatňovat (dívčí školy, volební právo…). To je příliš krátká doba na to, aby se podřadný pohled na ženy vykořenil i z nejhlubších míst našeho podvědomí.

Právě následkem toho ještě dnes slýcháme, že panenství je to nejcennější, co máme, nechceme přiznávat skutečný počet našich sexuálních partnerů (abychom v očích ostatních nesnižovaly svou hodnotu) a děsíme se, že by nás někdo nazval feministkami (neboli ženami nepřitažlivými pro muže kvůli své vzpurnosti). Právě následkem toho krvavého období lidské historie jsme ještě dnes velmi často brány především jako sexuální objekt (o to hodnotnější, jak dobře umí vařit a prát).

foto: Jana Pechlátová – Photography

Abychom boj za rovnoprávnost dotáhly do konce, abychom vykořenily tenhle podřadný pohled na ženy jednou pro vždy, je naprosto nezbytné vrátit úctu ženským vlastnostem a hodnotám.

foto: Jana Pechlátová – Photography

Ale to, milované sestry, nesvedeme pomocí seznamů pravidel, výhrůžek, nebo agresí. To dokážeme pouze tehdy, pokud my samy začneme na sebe i na ostatní ženy nahlížet s úctou. Pokud my samy pochopíme, že ženské vlastnosti a hodnoty nejsou méněcenné, slabošské, nebo dokonce špatné, ale že jsou to úžasné nástroje, které dávají našemu životu hloubku, chrání nás a vedou za našimi sny. A co víc, jsou naprostým základem rozvinuté a mírumilovné společnosti.

Že je to přehnané tvrzení? Nu…

Podíváme-li se na bádání historičky Riane Eisler (která ve své knize Číše a meč, agrese a láska shromáždila závěry mnoha filozofů, historiků, archeologů, antropologů…), zjistíme, že čím méně byly ženy a ženské hodnoty v různých částech historie utlačovány, tím více byla daná společnost mírumilovná a kulturně rozvinutá. Oproti tomu období největšího útlaku žen se rovnalo těm nejkrvavějším obdobím lidské historie.

Koneckonců, to samé vidíme i dnes, když si porovnáme například situaci v Pákistánu, Nigérii, Jemenu… se situací v Čechách, Německu, Anglii…

To už je sakryš pádný důvod, ne? 😉

Podřadnému pohledu na ženu jsou muži (i ženy) naučeni. Historií, výchovou, společností… A i když je už mnoho takových, kteří chápou, že tenhle pohled je naprosto scestný, jsme to právě my, kdo to může změnit v celosvětovém měřítku. Tím, že po svém boku nebudeme tolerovat muže, který nám není schopen dát stejnou úctu, jakou dáváme my jemu. Tím, že budeme učit naše dcery a syny úctě k ženským hodnotám. Tím, že my samy – každá jedna z nás –  pochopíme, proč jsou ženské hodnoty a vlastnosti tak ohromně cenné.

foto: Jana Pechlátová – Photography