Osvoboď divošku a osvobodíš sebe

„Správná žena je vždy upravená, něžná, je sexy, ale přesto zdrženlivá. Nikdy nehysterčí, nevyvolává hádky a hlavně VAŘÍ.“

Co na to říct… snad jen: „Omluvte mě, jdu se vyzvracet!“

Nepochybuji o tom, že každá žena v sobě nosí vnitřní divošku, intuitivní a nespoutaný základ své osobnosti. Ona je naše síla, pojítko se starou ženskou moudrostí. To, co nás nabádá učit se ze svých chyb, stát si za svým, být samy sebou. Ten spravedlivý hlas, který netoleruje nic než holou pravdu.

Tak proč nejsou všechny ženy šťastné? Proč si pořád v srdci nosíme rány, které neumíme vyléčit? Proč neumíme odejít ze vztahů a míst, jež nás ničí? Vždyť všechno, co k tomu potřebujeme, máme v sobě. Tak proč? Proč se místo toho raději pasujeme do nesmyslných škatulek?

Protože jsme od své vnitřní divošky odtržené. V ideálním případě jen dočasně, ale ve většině případů ženy o své divošce prostě neví. Zadupáváme ji a krotíme, protože jsme nepochopily, že ten pud vzpouzet se, vrčet, škrábat a kousat není jen přehnaný temperament, ale instinkt, který varuje, že je něco špatně.

Středověká minulost nebyla k ženám zrovna milosrdná. Upalovali nás za svobodomyslnost, mučili za vlastní názor, ohýbali a deformovali do jejich představy o tom, jaká by žena měla být. Má to své následky…

správná-žena-divoká-žena

Ty doby jsou sice pryč, ale představy o tom, jak by měla vypadat a by se měla chovat „správná/pravá žena”, ty ještě zůstaly. (Ano, vím, muži tomu čelí také. Nejsou na tom zas o tolik líp. Ale sorry chlapy, vy musíte na blog pro pány.) A tak společnost, média, rodiče i my samotné často odsuzujeme základní ženské vlastnosti jen proto, že jsme zapomněli na jejich pravý význam.

(A ne, fakt nemyslím pomlouvání a žárlení. To není přirozená ženská vlastnost, nýbrž následek nějakých nedostatků.)

Divokost rozhodně není jemná a ne vždy je krásná. Je hrubá, drsná, a když je třeba, tak i dravá. Podporuje ženu v tom být proměnlivá, jednou něžná, podruhé tvrdá a nekompromisní. Být veselá, přátelská, hravá, ale i nedůvěřivá, tvrdohlavá, opatrná.

správná-žena-divoká-žena

foto: Jana Pechlátová – Photography; modelka: Kateřina Mlejnková (Koki9)

Tak schválně, kolik z těch vlastností máte zařazeno do šuplíku „to není ženské”? A kolik z nich je v šuplíku „špatná vlastnost”?

Jenže…

Ono je v pořádku být paličatá, skeptická, „přehnaně” zvídavá, tvrdá. I laskavá, jemná, soucitná. Také je v pořádku se rozzuřit a třeba i rozbít talíř nebo prásknout dveřmi. Stejně tak plakat z pouhého dojetí. Nic z toho není špatná vlastnost, nebo dokonce známka slabosti. Naopak!

Ony ty „špatné” a odsuzované vlastnosti totiž ženy chrání. Díky nim dokážeme poznat lež a podvod i bez přímých důkazů a logických argumentů. Ony nám pomáhají vidět, co nefunguje, nebo co nám škodí, a zbavit se toho.

Právě naše „přehnaná emotivnost” nám dovoluje cítit tak hlubokým způsobem, že pak dokážeme na svět přivádět ohromnou krásu, jakou je láskyplný domov nebo třeba dechberoucí umění.

správná-žena-divoká-žena

Takže až příště, mé milované sestry divošky, budete zadupávat nějakou svou reakci/emoci/vlastnost, zkuste se na ni nejdřív pořádně podívat. Co ji vzbudilo? Neukazuje na nějakou mou nevyléčenou ránu? Nevaruje mě to před pravdou, kterou nechci vidět? Neukazuje mi cestu, kterou jsem přehlédla?

Naše divoká podstata je ten nejlepší rádce, nejdokonalejší kompas, který na tomhle světě existuje. A já osobně také věřím, že je i samotným klíčem ke štěstí. Proto se o ni nikdy nikým, a to ani samy sebou, nenechte připravit.